Novoroční výzva Ostravákům
Stav Ostravy na úsvitu dvacátých let nového tisíciletí je podle mnohých téměř kritický. Začněme malým shrnutím a osvěžením některých důležitých údajů.
Ostrava se vylidňuje. Od roku 1990 je tempo úbytku obyvatel spíše se zvyšující a v loňském roce už kdysi 330tisícové město mělo jen necelých 290 tisíc obyvatel (obr. 1). Přibývá sice cizinců, ale jen velmi pomalým tempem. Město tedy částečně přirozeně vymírá, částečně se lidé stěhují pryč. Údaje Českého statistického úřadu ukazují, že ročně se z Ostravy vystěhuje až tisíc lidí (obr. 2). Ostrava nemá stále funkční centrum města. Ačkoliv se situace v posledních letech zlepšila a vznikaly iniciativy jako Ostrava je v centru, když vysvětlujete náhodnému turistovi, že „toto je opravdu ten jím hledaný downtown,“ vyloudí se mu ve tváři užaslý úsměv. Na dotaz, kde tady najde moderní bar nebo „local food“ naopak nezbývá než odpovědět úsměvem rozpačitým. Ačkoliv známý ostravský kritický web Stavby v Moravskoslezském kraji v pravidelných intervalech představuje nové podniky v centru, už se nikde nedočteme, kolik jich neméně pravidelně zase bez úspěchu zavírá. A tak v roce 2020 můžeme marně hledat na mapě města francouzskou restauraci La Ruelle (dříve Zeyerova), bistro Fasta Pasta (dříve Čs. legií), bistro Boule za ušima (dříve Tyršova) a dále mnoho dalších malých provozoven. Zmizela skomírající tržnice a pár kroků vedle centrálního náměstí sídlí obchod s názvem Levné potraviny. Proslýchá se, že končit bude knihkupectví Academia.
Obr. 1: Vývoj počtu obyvatel Ostravy podle dvou zdrojů.
Ostrava má nevzhledné a nezastavěné proluky po bombardování na konci Druhé světové války. Tu jsou tvořeny štěrkovými plochami s maringotkami výběrčích parkovacích poplatků, tu zase maringotkami vietnamské tržnice. Jeden z takových brownfieldů je přímo na hlavním náměstí. Ostrava má tristní veřejný prostor. Nejvíce je to poznat na površích chodníků a městském mobiliáři. Na obrovských sídlištích Jih a Poruba na dvorech najdete staré kovové klepáče a pneumatiky zapuštěné do země, tedy bývalá dětská hřiště. Hlavní městské třídy jsou lemovány obrovskými billboardy (28. října, 17. listopadu), v Přívoze jsou obrovskými reklamami překryty celé historické budovy. Místo korza na nábřeží Ostravice vede čtyřproudový kamionový tah.
Projekty, které by mohly přinést zlepšení, zůstávají roky až desetiletí jen na papíře. Nestaví se skoro nic. Jen namátkou: Černá kostka, Bílý stín, tramvaj do DOV, tramvaj ke Globusu, zahloubení Místecké, Jindřich, park Trojické údolí, zaplnění proluk v centru, vlakotramvaj do Hlučína, park Benátky, terminál Hlučínská, rekonstrukce železničního uzlu, … Když už se nějaký projekt rozběhne, tak velmi rychle zamrzne (Lauby) nebo jeho možný výsledek vzbuzuje rovnou kontroverze (pyramidy Ostravské univerzity na Černé louce). Zato se v Ostravě rádo bourá. Nenávratně zmizel kunčický zámek, demolují se historické industriální objekty (památkově chráněný vodojem v Hrušově, komín Strakáč, unikátní dvouvzpěrová těžní věž dolu Heřmanice, hornická nemocnice v Petřkovicích, vlečky báňských drah a celé hornické kolonie).
Obr. 2: Roční přírůstek obyvatel Ostravy je záporný.
Ostrava má 30 let po revoluci v sousedství centra neřešené kontaminované území, ze kterého se uvolňuje dehet a formaldehyd (Trojické údolí) a vedle zabydleného sídliště léta neřešené páchnoucí ropné laguny. Ostrava má znečištěný vzduch. Podle ročenky ČHMÚ sice mezi roky 2010 až 2016 koncentrace prachových částic klesala, jenže v roce 2018 byly průměrné koncentrace prachu druhé nejvyšší za posledních pět let. Jak konstatuje ročenka, legislativou tolerovaný počet 35 dnů s nadlimitní denní koncentrací PM10 byl překročen na všech ostravských stanicích. Obrovský problém ve městě představuje výskyt rakovinotvorného benzo(a)pyrenu, který například v Radvanicích překročil roční průměrnou koncentraci více než sedminásobně. V Přívoze byla zase překročena hodnota ročního imisního limitu pro benzen. Zmiňovaná ročenka jasně uvádí, že jeho zdrojem je „chemická výroba BorsodChem a koksárenské provozy“. Přesto ministerstvo životního prostředí vydalo kladné stanovisko k rozšíření spalovny nebezpečných odpadů ve stejné lokalitě.
Zdálo by se, že světlem na konci tunelu mohou být ostravské univerzity, do kterých jak městská, tak krajská politická reprezentace klade ve svých vyjádřeních značné naděje. Obě však v posledních letech zažívají aféry (Báňská na hornicko-geologické fakultě, Ostravská na lékařské fakultě), a ta Báňská hodlá plánovaným přestěhováním „ekonomky“ do polí za Porubu uštědřit centru další z mnoha ran.
Obr. 3: Slezská Ostrava, rok 2019: zelený ostrov
A tak další a další tisíce lidí opouští potápějící se loď a zkouší štěstí tu v městech mnoha pracovních příležitostí jako je Praha či Brno, tu v čisté přírodě jako je Jindřichův Hradec, Ivančice nebo Hodonín, tu v lysohorsky sportovně navnaděné Čeladné a Malenovicích. A jsou to hlavně mladí a perspektivní lidé, kteří odcházejí prakticky už za studií. Je jich v celé České republice rozeseto už hodně. V Praze nebo Brně by mohli dokonce vytvořit vlastní ostravské čtvrti. Další Ostraváci jsou v zahraničí. Často se jedná o velmi schopné lidi – manažery, IT specialisty, umělce, organizátory, politiky. Právě těch je třeba, aby město vyplulo ze záludných vod stagnace. Je třeba nové nápady a moderní přístupy řešení infrastrukturních, environmentálních a společenských problémů tohoto města. Měli bychom v Ostravě upustit od všudypřítomné a neustálé průmyslové nostalgie, vyzvat Ostraváky, kteří mezitím jinde načerpali důležité zkušenosti k návratu, a společně pomoci naše město znovu postavit na silné, tentokrát už však bezuhelné nohy. Bez zkušeností a tolik důležitého všeobecného rozhledu to ale nepůjde. Proto si važme nejen každého člověka, který to tady nezabalil, ale ještě více toho, který se dokáže vrátit a přispět svými myšlenkami ke zlepšení stavu věcí.
Určité příležitosti a náznaky pozitivity se snad ukazují. V posledních letech vzniklo v Ostravě nejmodernější MHD v zemi, až na několik výjimek město netrpí automobilovými zácpami, takže se dostanete na hory a hned ve městě začíná Poodří – prakticky poslední krajina kolem meandrující řeky v Česku. Začíná se dařit cyklistice a město je plné zelených ploch. Ulice se postupně opravují a i nabídka služeb a gastronomie postupně roste. Daří se kultuře. Na počet obyvatel je v Ostravě nezvykle velké množství divadel, vznikají galerie a snad někoho neurazím, když prohlásím, že světovým klenotem je festival nové hudby Ostravské dny. Každým rokem stoupá počet příchozích turistů.
Ale jsou tady výzvy, velké výzvy, které je třeba překonat.
Takže Ostraváci, vraťte se domů!